Modro-žlutá svatba

Když se vdává kamarádka, kterou znáte přes 10 let, je to doják...co si budem. Ale ještě před těmi slzami štěstí a dojetí bylo několik týdnů plánování, domlouvání a pro mě i tvoření. Každá něvěsta ví svoje. Já mám zatím svatbu nakoukanou buď jen jako svatebčan nebo jako svědkyně, takže na svoje pravé předsvatební nevěstovské nervy teprve čekám. Ale zpět k této, dubnové, modro-žluté svatbě mojí Majdy a Pavla (Právně je asi Majda spíš už Pavla než moje, ale chápeme ;)

Předsvatební přípravy

Jako svědkyně jsem se snažila být stále nablízku a přání nevěsty plnit ještě před jejich vyslovením. Naštěstí byla Majda jako nevěsta tak milá a klidná, jako je vlastně celý život, a podílet se na přípravách svatby byla radost od začátku do konce. Prvním přáním byly samolepky, který byly použity na svatební oznámení k přichycení stužky a následně na výslužku (zde se hodí poděkovat celé široké rodině, která napříč celou republikou pekla sušenky, které se následně přivezly všechny do Prahy a balily a balily a balily ... jo, byl to dlouhý večer :) ale cíl byl splněn a na každého svatebčana se dostalo!

Bude i fotostěna?

Někde mezi přípravou samolepek a rozjímáním, co si vezmu na sebe, mě něco napadlo...Vyrobím fotostěnu, pořádnou, aspoň 2 metry na šířku, aby se mohli fotit jednotlivci, páry i menší skupinky. Barvy byly jasné, svatba měla být celá do jarních barev, hlavně žluté a světle modré...Udělala jsem hrubý propočet, kolik bude třeba papíru, objednala a začalo nekonečné stříhání, tvarování jednotlivých okvětních plátků a lepení. A tak každou moji volnou chvilku naplňovaly růže...a když už je nebylo kam v pracovně dávat (v tuto chvíli mám pracovnu v koutku v ložnici, která je sama o sobě dost mini) a začal docházet papír, přišlo mi, že jich už bude dost a zkusím je rozložit vedle sebe a kouknout se, jak velikou plochu zaberou. Následovalo překvapení, když stačily asi jen na polovinu plochy, kterou jsem měla vymyšlenou (cca 2x2 metry). Promnula jsem bolavé ruce (každý okvětní plátek mi projde rukama několikrát, jsou stříhané a tvarované ručně) a popálené prsty (tavná pistole je mrcha...), objednala jsem další papír, kytky začala skládat i do obýváku a jela jsem dál...

Můj tip: Popáleným prstům od tavicí pistole pomáhá nejvíc mražený hrášek a papírových květin nikdy není dost. A když si myslíte, že už jich dost je - tak ani tak to pořád nestačí!

Jak to dáme dohromady?

V Česku bylo zatím fotostěn z papírových květů vyrobeno dle mého hledání pomálu a inspiraci jsem tak brala převážně ze zahraničí. Výroba květů mi je jasná a mám ji již natrénovanou, oříškem bylo, jak květy na stěnu pověsit/připevnit, a to ideálně tak, aby pak zase bez úhony šly sundat, naskládat do krabic a odvést. Zde velký dík patří mému muži, který celou konstrukci vymyslel a dal dohromady! Bez něj bych skončila u těch květů naskládaných vedle pohovky...Tak jo, květy máme, konstrukci taky, zkušební postavení stěny v obýváku a instalace všech květin taky proběhla na jedničku (tentokrát jich už bylo dost...Ufff)

Mezi střiháním a lepením jsem ještě vyrobila uvítací cedulku, která bude mít i své místo v novém domově novomanželů. Byla to zatím nějvětší cedulka, kterou jsem kdy vyrobila. S textem a barvami, které si Majda sama vybrala. Cedulka vznikla během holčičího víkendu, takže ženich úplně neměl prostor na názor :)

Den D je tu!

Rozlučka za námi,šaty pro něvěstu vybrány, dort zařízen, program dne D jsme si prošli několikrát a zbývalo doladit pár posledních detailů. Den před svatbou jsem si dopřály hezké holčičí dopo (francouzskou manikúru jsme ani jedna neměla roky...), vyzdobili jsme kostel a připravili sál, kde se konala oslava a večerní zábava. Ten den jsem ještě vyzvedávala instax, abychom některé fotky mohli mít hned a zkrátili si tak čekání na ty profi. V předvečer svatby jsem postavila i fotostěnu a připevnila všechny květy. Byla jsem z výsledku nadšená a jak se později ukázalo líbila se i svatebčanům.

Noc před svatbou krásně propršelo a obavy, že proprší i svatební den, se naštěstí nenaplnily. Nebe se umoudřilo a v sobotu ráno bylo již krásně. Samotný obřad probíhal v Týnském chrámě, který mám moc ráda, ale zažít Týn plný lidí a svatební atmosféru, to byla nádhera. Po obřadu jsme se přesunuli na oběd a ve stejném místě pak probíhala zábava až do půlnoci. Během celého večera vzniklo mnoho fotek, zde s Vámi sdílím převážně ty před fotostěnou, ale neodpustila jsem si i dort :)

Svatba to byla nádherná a došlo mi během ní jedno veliké poučení pro tu mojí, budoucí:

Je vcelku jedno, kde se svatba koná, co je k jídlu nebo jaká kapela hraje, důležití jsou hlavně lidé, kteří přijdou a společně s novomanželi si tento jejich den užijí a hlavně naplno prožijí.

Majdi a Pavle, ať máte krásný život (a já vím, že ho přesně takový mít budete :) mám Vás oba moc ráda!

Zajímá Vás, co je nyní s fotostěnou? Čeká až bude moci zazářit na další svatbě nebo oslavě! Bude to ta Vaše? Pro více podrobností a nabídky dalších barevných kombinací se určitě podívejte na článek - Květinové fotostěny